Únor 2017

Vzpomínka

27. února 2017 v 23:57 | L Arpet |  The rest of
Fixou si píšu na ruce
pár slov, sladkou vzpomínku,
co nestojí už za zmínku,
ztracenou v delší odmlce.

Tóny slov se lynou z úst,
němě krouží mezi sebou,
temný osud cestou spletou,
nech je v sobě pevně růst.

Vyřež krví, co je psáno
ve tvé dlani,
pořádně podívej se na ni,
osud vysmál se ti dávno.

Bueš snad bojovat
nebo to vzdáš?
Neptej se osudu, odpověď znáš,
jen se k ní musíš odhodlat.

Snad jednou přemůžeš strach,
přestaň se konečn bát,
co se ti může stát?
Vzpomínku proměň v prach.

Váhám, zda mám vyslat slova,
nebezpečnou hru rozehrát,
rozhýbat zrezivělý drát,
trpět znova.

Dohrát rozehranou hru,
po boku krále stát,
dokud nepadne šach mat,
pak rozplynout se ve víru.

Ve víru všeho se vzdát,
už není jak dál hrát,
co chceš můžeš si brát
mě nezbývá než se ti odevzdat.

Tak ber!

Čtyři cesty

15. února 2017 v 21:01 | L Arpet |  The rest of
Ve sněhu zmrzly stopy,
přítomnost stala se minulostí,
já stojím na rozcestí,
nevím, kam směřovat své kroky.

Cestou kde mráz květy kreslí,
kolkolem mrtvá je krása,
ve věčném spánku je spása,
odkud nevrátí se ti co vešli.

Cestou, kde v širém lánu
slunce hoří,
před jeho žárem neschováš se v moři,
ani v oceánu.

Cestou, kde vítr bere
slova z úst a jejich duši,
cokoliv jiného zde můžeš pouze tušit,
vítr ti vezme vše, co na povrch se dere.

Cestou, kde nejsou žádná práva,
kde tma a stín tě rdousí,
kde každý zbraň si brousí,
kde tvá smrt se očekává.

Ve sněhu zmrzly stopy,
minulost stala se historií,
tvořenou bezpočtem tragédií,
umlkly poslední kroky.