After all this time

1. prosince 2016 v 22:32 | L Arpet |  The topic of the week
S hlavou v dlaních ležela na posteli. Už nebyla tou, kterou všichni znali. Sama sobě přišla odporná. Ne kvůli vzhledu, ale kvůli vnitřku. Znala se příliš dobře na to, aby věděla, co udělá. A co udělala. Především zklamala. Dlouho si nemohla přiznat, že je neschopná, k ničemu. Proto ji to zasáhlo takovou měrou.

Už delší dobu si slibovala, že svůj život změní. Že začne běhat místo hypnotizování internetu, že začne chodit spát dřív, místo hypnotizování internetu, že přestane být závislá na hypnotizování internetu. Jediné, co se jí do té doby podařilo bylo zvětšení závislosti.

Bylo pro ni tak snadné nepřemýšlet, jen si nechat tupě vymývat mozek. Když se neučila, měla najednou tolik volného času... Měla v hlavě spoustu plánů a nápadů, všechny jí je ale sebral počítač. Vždycky večer, než usnula, říkala si, že se začne učit. Jenže zítra, bylo vždycky zítra. Nikdo to nebylo dneska. A začínalo to každé ráno jako každá závislost - jenom na chvíli, jenom trochu.

Nebyla už ani schopná kreativně myslet. Když to neprocvičovala, činilo jí to mnohem větší potíže. A to učení, s odporem se na něj dívala a nechávala ho na poslední chvíli. V pondělí bylo ještě dost času, ve středu to nechávala na večer a ve čtvrtek už nic nemělo smysl, to už byl konec týdne. Co jí bylo platné, že věděla, že takhle přemýšlí, když pro to nebyla schopná nic udělat. Bylo to až příliš velké lákadlo, jen tak si sednout k počítači a nic nedělat. Nic, jenom sedět.

Nejvíc jí mrzelo, že zklamala své rodiče. Tolik do ní vkládali důvěru a ona nic. Cítila se mizerně. Nedokázala naplnit jejich očekávání, protože byla příliš slabá - vlastní vinou. Chyběla jí ctižádost, odhodlanost dodělat školu. Vždycky se to na střední nějak zvládlo, moc se neučila. Ale vysoká, to bylo něco jiného. Tam se nešlo učit jeden den na dva testy, ne.

Stahovalo jí to srdce, velký tlak cítila ze všech stran, bála se domů. Hroutila se při pomyšlení na cokoliv spojeného se školou nebo s domovem. Tak moc to všechno chtěla změnit, ale nedokázala to. Nebyla schopná to dokázat.

Po celém tom čase už z toho byla unavená. Chtěla ven z toho začarovaného kruhu. Ale jak, jak to mohla dokázat?

A tak šla večer spát s předsevzetím, že další den se začne učit a radikálně změní svůj život, aby si ráno sedla "na chvíli" k počítači. Aby se nechala pozřít 21. stoletím. Aby byla obětí své neschopnosti, toho zla, jenž ze začátku bylo jako "výjimka".

Po celém tom čase si vzpomněla na jeden citát: Myšlenky se stávají slovy, slova skutky, skutky činy, činy zvyky a zvyky osudem. A pak jé došlo, že stojí na samém konci, v bažině, ve které se člověk utopí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama