On

7. listopadu 2016 v 19:56 | L Arpet |  The rest of
Bloudím tu v tmavé ulici,
dal jsi mě do vězení
plamínek na svíci,
pomalu mizí.
Cítím se v kleci v neznámu
a přesto vím kde jsem,
skláním se před tebou pomalu,
jsi můj špatný sen.
Trháš mě na cáry,
vše pálíš svojí pečlivostí,
lehám si na máry,
tančím v budoucnosti.
Stejně se jednou otevřou,
železné dveře,
nikdy se nezavřou,
snad nezanevřeš.
Aniž bys věděl, ovládáš mě
jen svojí přítomností,
dálka mě utěšuje
a chrání od bolesti.
Z popela vstanu s Fénixem,
zrozená s křídly,
pod nohama se rozduní zem,
poletím bez přestání.
Najdu si vlastní zem,
snesu se z nebe v tanci,
zůstaneš jenom mlhavým pocitem,
dostanu novou šanci.
V kole se nezastavím,
ve víru sukní se točím,
světla se rozzáří,
hned jak tam vkročím.
Vlasy jsou celé propletené,
jak tenhle příběh,
drahé jsou na šatech kameně,
ty víš kdo...
nemůžeš,
nevíš kdo jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaTonka MaTonka | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 22:29 | Reagovat

Líbí se mi, že to na mě působí jako promyšlené střídání volného verše a rýmů. :3

2 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 9. listopadu 2016 v 23:10 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama