Září 2016

Oprátka ze strachu

29. září 2016 v 22:36 | L Arpet |  The rest of
Oprátka ze strachu
svírá se, stahuje,
přináší útěchu,
dobré se vzdaluje.

Oprátka ze strachu,
kolem těla se vine,
přináší útěchu,
že všechno bude jiné.

Z oprátky ze strachu
krok zbývá k smyčce opravdové
oprátka padá do prachu,
ve vzduchu volně plove.

Ladně se kroutí provazy,
jež smyčku strachu tvoří,
vidíš je jako přívozy
na rozbouřeném moři.

Oprátka ze strachu
hrdlo ti stáhla,
pro svoji potěchu,
potěchu kamaráda.

Tak stojíš znehybněn,
klepaje pouze duší svojí,
oprátka strachu, vlastně len,
nikdy tě nenechá na pokoji.

To:The Princ

26. září 2016 v 19:41 | L Arpet |  To Somebody

První slova,
tichá a tlumená,
vnímám jen barvu hlasu,
v pauzách tvůj dech
jak se zadýcháváš.
První doba,
první vteřina,...minuta,
vlasy v barvě zralého klasu
hebké jak mech,
modré jak nebe - oči co máš.
První obrázek
ze slov, co jsi mi řekl,
i z toho cos nevyslovil,
těžko se skládá.
Zbývá trpělivost.
Spoustu otázek,
z toho jak čas se vlekl,
z toho, proč co jsi zvolil,
já...
neznám tě dost.
Neznám tebe,
neznám nikoho,
je to škoda
která lze i nelze napravit,
záleží na člověku.
Není to nefér,
není to záležitost člověka jednoho
musí chtít všichni, oba,
poznat se navzájem, pochopit,
podat si ruku.

To:Magma

26. září 2016 v 19:40 | L Arpet |  To Somebody
Přímá a odvážná jsou slova,
která každý těžko hedá,
o kterých ostatní jen sní,
ty neváháš je vyslovit.
Upřímná osoba bez intrik,
takový každý měl by být,
se světlem v očích, v srdci s radostí,
v sobě mít také kapku hrdosti.
Jsi člověk se schopnostmi
otvírat škeble poslepu,
koketuješ s ctnostmi,
je ti do zpěvu.
Není už co více psát,
slovy se nedá vyjádřit,
to co jen vytušit se dá,
někdy jsou slova zbytečná,
když je jich přespříliš.
Přímá a odvážná jsou slova,
tvoje myšlenky a činy,
jiným jen faleš zdobí ústa,
a ne tak jako tobě,
pravda bez poskvrny.

To:Katschi

26. září 2016 v 19:39 | L Arpet |  To Somebody
Jako svíce na oltáři
svaté světlo z Tebe září,
tam kde Ty jsi, tam kde žiješ,
ve tmě svaté světlo neseš.
Pochodní jsi v tmavé noci,
neváháš všem dopomoci
k Božímu království;
ruka Tvá je ku pomoci
připravena ve dne v noci.
Silná buď tak jak jsi byla,
pro tohle ses narodila,
hlásej to, čemu věříš
ať Tvými ústy promlouvá sám Pán Ježíš.
Síla společných slov je zřejmá,
spolu se modlit, to jsem vždycky chtěla
za blízké lidi, co mám ráda,
tu radost z toho mám co zvládat.
Děkuji Ti za nápad,
mě mihlo se to taky v hlavě,
jen jsem to nedokázala zrealizovat,
díky, díky Tobě - a Pánu.
Pánu, jež promlouvá skrze Tebe,
Pánu, jenž spasil celý svět,
Pánu, jenž nabízí nám nebe,
stačí do něj jen doletět...

To:Hanýsek

26. září 2016 v 19:39 | L Arpet |  To Somebody
Krajina v očích se odráží,
veselý básník, prokletá básnířka,
jednoho dne potkali se,
aby se stali bratrem a sestrou,
ačkoliv neznali se,
na dě hodiny
své síly spojili,
aby prolétli mlhou,
až tam kde slunce září,
jako svíce na oltáři,
stojí, se usmívají,
oporu jeden v druhém mají,
věří si, mluví beze slov,
když vyráží na první lov.
Je konec, zvítězili,
dobře, že spojili své síly,
sedíce ve slunce západu
řesící sílu dopadu
naděje.
Řešící krásu hor,
slunce, když zajde za obzor,
obrysy lesů nekonečných,
odraz krajiny v lesklých očích,
krásu, smích, štěstí...
Náhle jako když dostanu pěstí,
obracím zády se k dešti,
jdu za sluncem, co ukázal mi bráška,
lehčí jsem, lehčí než vážka.
Letím a děkuji Bohu,
že tohoto bráchu mít mohu,
jsem mohu mít,
bráchu
s dokonalými básněmi.
Veselý básník byl jedním z lidí,
co pomáhali při změnění
prokleté básnířky v hrdou dámu,
která se nebojí starých šrámů.
Za to ti z celého srdce děkuji,
prokletá básnířka - v srdci s nadějí.

From the princess to the Queen

26. září 2016 v 19:38 | L Arpet |  The rest of
Za mořem žila princezna,
krásná byla a líbezná,
teď už ji ale nikdo nepozná,
tak moc změnila se tahle princezna.
Veselá byla, květiny milovala,
i slunce, vzduch a moře,
neznala žádné hoře
a lásku v sobě chovala.
Celý den smála se,
oči štěstím zářily jí,
jak plamínek v petroleji,
maják byla v nečase.
Oči už jí potemněly,
radost zahnal strach a stesk,
oči ztratily svůj lesk,
chce se schovat v kapce vody.
Neviděna, neslyšena,
nenápadná myška šedá,
sama v sobě uzavřená,
cítí se být poražena.
Z šedé myšky bílá vrána,
z princezny je královna,
že ji nikdo nepozná,
tohle už ji nezajímá.
Krásná sama v sobě,
z ádu okamžité vstává,
do bílého rána,
žije už ve šťastné době.
Jasné oči jen se smějí,
jak plamínek v petroleji,
mysl upíná se na naději,
konečně se změnila,
z šedé myšky bílá vrána,
tahle mladá královna.

The Raven Queen II

26. září 2016 v 19:37 | L Arpet |  The rest of
Vlasy jak havraní křídla,
semknutá ústa se smějí,
oči - dvě malá zřídla
volají po naději.
Hrdé má držení těla,
vnešeně kráčí tmou,
přeje si aby směla
mazlit se s oblohou.
Pokoru skrývá v srdci,
chce býti laskavá,
musí však počkat přeci
až co jí láska dá.
Liší se láska od lásky,
ta její hladí oblázky,
jeden druh lásky nechce znát,
ten který nutí milovat.
Kráčíce ranním úsvitem,
nenávist pohasíná,
záčátek nového se smíchem,
všechno zlé dohasíná.
Mění se na slunce,
vesmíru střed,
ve vlasech v korunce
má vzácný diadém.
Diadém značící přátelství,
má pro mě velkou cenu,
moje nynější poselství,
nikdy nezapomenu.

The Raven Queen

26. září 2016 v 19:36 | L Arpet |  The rest of
Šla městem v záři oceánu,
měsíc ji k tomu svítil na cestu,
před chvílí někdo dostal ránu
a někdo ztratil nevěstu.
A ona pořád jenom snila,
realitu neviděla,
smutná, veselá navenek,
kdo viděl ji včera, dnes by se lek.
Strachem se celá chvěla,
čelo potem zrosené,
byla to křehká bílá víla,
oči měla zavřené.
Kráčela po moři, oceánu,
vzduch kolem ní se chvěl,
noc blížila se k ránu,
kterým jediný tón zněl.
Svítá, svítá, tahle víla
končí svou pouť, neumírá,
svítá, svítá, její víra,
pořád roste - k obloze se vzpíná.
Zrozena s večerem v měsíční záři,
v srdci dvě havraní křídla,
oči jí sluncem září,
málokdo ji takhle vídá.
Za městem v záři oceánu,
večer tam královna bývá,
směje se chvíli, ale k ránu
tesklivě, smutně zpívá.

Kdo jsem?

25. září 2016 v 20:42 | L Arpet |  The rest of
Tuhle báseň a pár dalších najdete na dalším blogu the-raven-queen.blog.cz , nejedná se o krádež cizí tvorby, ale mám dva blogy, které postupně dávám dohromady... druhý blog bude potom zrušen. Děkuji za pochopení. L Arpet a Raven Queen v jedné osobě :)
Kdo jsem?
Kladu si tuhle otázku
když ležím pod převisem,
den spí
a jenom měsíc si brouká noční píseň.
Jsem člověk.
Bezcenný ničitel přírody
co v sobě skrývá zmatek
protože
je tak zranitelný a maličký.
Ptáci už skryly hlavy pod křídla
noc sílí, je plná života
v tichu se píseň neskryla,
příroda na oblohu promítá,
píseň noci sílí.
Jsem tvor.
Nejlepší z nejlepších,
který jde za obzor
za chranici svých možností
a pak se diví, když mu dojdou síly.
Mraky měsíc, hvězdy skryly,
záměr svůj si prosadily,
přestože nelze, chtějí víc,
slyším jen dech svůj, jinak nic,
nocí se šíří temné síly.
Jsem vědomí.
To co se pořád bojí,
když špatné je svědomí
a chce nechat na pokoji
od výčitek a zklamání.
Měsíc vyšel, hvězdy září,
mír je v duši,
v noci v září
v teplém větru pouze tuším
nežné hvězdné objetí.
Jsem pocit.
Snad pouhá myšlenka, mrazení v zádech
jsem laskavá a něžná dcera noci
co má skutečnosti nádech
Jsem všechno a nejsem nic.
Ve tmě se rozplývám,
splývám se zemí,
jsem jedna z nich
proto nabývám
podoby bez tváře
s jemnou melodií živého příběhu.
Kdo vlastně jsem?

To:Bratr v kroji

25. září 2016 v 20:38 | L Arpet |  To Somebody
Můj milý bratře v kroji,
děkuji Ti za to cos mi dal
když jsem psala, za naději
a pak žes mi odepsal.
Slunce v horách klouže k spánku,
nad obzorem končí den,
odpočívám v teplém vánku,
jakoby vše byl jen sen.
Táborem se mlha valí,
noc se zdobí hvězdami,
jenom obrys hor je v dáli...
Znáš to, prožils´ Naději.
Slyšíš potok, tóny zpěvu,
tiché lesa šumění,
krása v duši, dalek hněvu,
krásné Boží stovření.
Nádherná noc, vztáhneš ruku,
hvězd se málem dotýkáš,
vzdáleny jsou jen pár kroků,
blaženě se usmýváš.
Pohled z dřeva došel v celku,
odepsals´mi, aniž znals mě,
úžasem se hlava točí,
děkuji Ti, milý bratře,
za to milé malé štěstí.