Květen 2016

Maska noci

6. května 2016 v 19:49 | L Arpet |  The past
Moje tvář je v noci pravá,
duše červy rozežraná,
v prachu válejí se ctnosti,
ušlapány od neřestmi.

Noční maskou skryju tvář,
nikdo nespatří mou zář,
černější než temnou noc.
S každou nocí roste moje moc.

Zraňovat a týrat sebe.

Za temnou oponou vězení zkouší se temnější hra,
hra která za chvíli bude se krví hrát,
od reality nepůjde vůbec rozpoznat,
bude to truchlohra, budu se smát.

V temnotě bude mé nebe.

Sto roků budu žít sama
sto roků samoty mezi všema,
scénáře truchloher zaplní stěny vězení,
štěstí bude se plazit jen po zemi.

Smutek zvítězí přece.

Pod maskou noci skryji svoji tvář...

Svět který nás obklopuje

5. května 2016 v 22:46 | L Arpet |  The topic of the week
Ležela v posteli a přemýšlela. Poslední dobou přemýšlela možná až moc často a taky často brečela. Byla schopná probrečet celý dny, utápět se ve smutku a nenávidět se. Všechno bylo tak černé kolem ní, mohla se z toho zbláznit. Cítila se tak sama, opuštěná, zrazená. ořád dokola jí v hlavě zněla myšlenka, že je neschopná, k ničemu, zlá.

Svět, který ji obkolopoval nebyl vždycky tak černý. Vlastně, před pár dny byl ještě docela růžový. Byla zamilovaná, měla kluka. Neklapalo jim to, ale nehádali se. Obecně vzato, byl to dost divný vztah ve kterém v posledním roce nebyl moc šťastný ani jeden z nich, ale ona si to nedokázala připustit a on to nedával na sobě moc znát.

Všechno to začalo, když s ní chtěl spát. Sice nenaléhal, ale bylo jasné, o co mu jde. Provázely to různé medové řečičky,sliby a pohledy, dojemná vyznání. Bylo to všechno myšleno vážně a ona byla naivní a velice důvěřivá. A také zamilovaná. Velkou roli sehrál okolní svět. Jeho názor je takový, že pokud holka nespí s klukem, kterého má ráda, je divná, a vlastně toho kluka nemůže mít doopravdy ráda, když s nim nespí. A tak s nim začala spát. Když dosáhl svého, celý ochladl. Přestal ji láskyplně hladit a dotýkat se jí sám od sebe. Přestal ji líbat a vlastně už s ní nechtěl ani spát. Na co taky, když už byl teď zkušený a ona byla jen citová přítěž.

Nevydržela to a jednoho dne vybouchla. Ne typicky, že by na něj křičela, ale nechtěla ho chvíli vidět. Chtěla si od něj odpočinout, o jeho náladovosti, aby zjistila, že jí stejně chybí, že ho má stejně pořád ráda. Jenže on se urazil, nedokázal, resp. ani nechtěl ji pochopit a těšil se až se jí zbaví.

Cítila se podvedená a zneužitá. Rozešli se, ale neřekl jí to do očí. Od té doby, co spolu mluvili naposledy se jenom trápila. Nosila v sobě smutek a žal. Začala se podobat víc stínu než člověku, chodila jako tělo bez duše, celá bledá, bez života.

Chtěla se zabít a neměla na to odvahu. Nenáviděla všechny a stejně ho milovala, i přes tu zradu.
/Popis světa, který nás obklopuje, na jednom konkrétním příkladu. Celé by se to dalo shrnout 1 větou: Svět je zákeřný a krutý./

A tys zapomněl

5. května 2016 v 20:50 | L Arpet |  The past
S kytkou ve vlasech s úsměvem na tváři
píši slova co zrovna nezáří
pero namáčím ve starém kalamáři
je pátek 13. září
a v kalendáři
jsou mrtví komáři.

Poseldní slovo tečka za větou
chci s větrem ve vlasech běžet za tebou
dopis je dopsaný skončil nehodou
zůstanu jenom vzpomínkou nebohou
až mě najdeš na zemi krví pokrytou.

Mrtví komáři jsou pořád mrtví
nelze vzít zpátky příběhy psané krví.
Dopis je rozrhán
kalendář vyhozen
inkoust vylit.

A tys zapomněl.

Povězte mi sedmikrásky

5. května 2016 v 20:07 | L Arpet |  The past
Splétám v sebe sova lásky,
povězte mi sedmikrásky.
Koho srdce mé si zvolí,
pro koho mě srdce bolí?

Splétám květy v sebe sama,
má mě rád a nebo nemá?
Povězte mi milé květy,
kdo mi řekne krásné věty?

Vítr v keřích něžně zpívá,
koho budu v srdci mívat.
Větře, prosím, prozraď mi,
kdo bude můj milený?

Při západu, slunce zívá:
nemohu se na to dívat.
V naší moci ale není,
kdo je tvůj muž, povdět ti.

A tak hledám dnem i nocí,
sama jen a bez pomoci.
Stále však se květů ptám,
kdy ho konečně potkám?


Opožděná sms

4. května 2016 v 22:05 | L Arpet |  Stories
Bylo krásné odpoledne, které se pomalu měnilo v podvečer. Slunce ještě pálilo, nebe bylo bez mráčku a ptáci hlasitě zpívali do světa své štěstí. Erik se pomalu loudal ke květinářství, kde po chvilce nerozhodného vánání koupil kytici rudých růží. Do kytice vsunul umělou růži, která měla místo pouěte krabičku na prstýnek - ovšemže ve tvaru růže. Nedávno pro svoji dívku koupil stříbrný prsýnek, který jí chtěl dát k výročí. Těšil se na večer, až uvidí její překvapený výraz, až se mu vrhne do náruče a budou se líbat... Rozvíjel své více než příjemné představy dál, a nevědomky zrychloval krok, aby mohl doma vše náležitě připravit.

Mobil v kapse Erikovi oznámil novou smsku. Celý celý šťastný, že mu jistě píše jeho dívka, lovil mobil po kapsách a obličej mu jen zářil. Když si však přečetl zprávu, zbledl a oči se mu zalily slzami. Na displeji bylo napsáno: " Nechci s tebou chodit, nemám tě ráda. Já miluju někoho jiného. TEBE NE!!!" . Všechny události se pak seběhly strašně rychle. Nešťastný mladík neviděl město plné lidí ani rušné křižovatky - neviděl nic.Jen slzy mu stékaly po tvářích a jeho oči, ačkoliv byly otevřené, viděly všechno strašně rozmazaně.

Odevšad byl slyšet zvuk motoru, řidiči pospíchali, aby byli co nejdříve doma, u svých manželek, maminek a dětí nebo u svých milenek. Najednou se ozval pronikavý výkřik, nato začaly skřípět brzdy a ozvala se tupá rána. Pak bylo ticho. Někdo se rozplakal a zdálky se ozvala siréna sanitního vozu. Na vozovce lelžel zpola pod autem Erik, celý od krve. V ruce křečovitě svíral květiny, které byly celé pomačkané. V kapse mu zazvonil mobil. Oznamoval příchod nové zprávy, ve které stálo: "Promiň, nechtěla jsem to poslat tobě. Snad se nic nestalo, uvědomila jsem si to až teď, že jsem to poslala na špatné číslo. Otravoval mě jeden spolužák, ale nechtěla jsem ti to říkat, abys nežáril. Miluju Tě a těším se na večer."

Sanitka dorazila na místo nehody. Erika přenesli záchrabáři do vozu a začali se o něj neprodleně starat. V nemocnici ho ihned přepojili na další přístroje a pustili se do několikahodinového boje o Erikův život. Další večer se ukázalo, že Erik zraněním nepodlehl a pro lékaře to byla ta nejlepší odměna. Jak se však ukázalo, po probuzení si Erik vůbec nic nepamatoval.

Po týdnu, kdy se mu všichni marně pokoušeli pomoci ho navštívila jeho dívka. Oči se jí zalily slzami, když ho viděla a nemohla uvěřit tomu, že ji nepoznává. V hlavě Erika však najednou něco secvaklo, vykřikl a odvrátil hlavu na znamení, že ji nechce vidět. Věděla, že si nic nepamatuje, ale tohle ji rozplakalo ještě víc. Sedla si k němu a vyprávěla mu jak co všechno dělali, když spolu chodili, jak to bylo krásné. A jak moc je jí líto, že se tohle stalo, že měla tu druhou smsku poslat dřív. Překvapil ji když promluvil. Říkal něco o věcech, které nejdou vrítit zpátky a kvůli kterým se lidé rozcházejí.

Plakali oba dva. Ona byla smutná, že se s ní chce rozejít a on šťastný, že se uzdravuje a má ji u sebe. Objal ji a něžně jí šeptal, že tohle není z těch věcí, kvůli které by s s ní chtěl rozejít a že ji má stále rád. A tak tam oba dva plakali, avšak štěstím, že jsou spolu.