Síla slov

11. listopadu 2015 v 8:33 | L Arpet |  The topic of the week
Chodili spolu půl roku. On ji měl rád. U ní to takjisté nebylo, ani ona se v sobě pořádně nevyznala. Těšila se na jeho přjezd každý týden, i když to pro ní byly určité starosti. Chtěla ho představit rodičům, ale příliš se bála. Vlastně, bála se úplně všeho. Potřebovala podpořit, takzvaně nakopnout, aby udělala něco, z čeho by i mohla být šťastná. Kdyby se ovšem nebála být šťastná. Až příliš chtěla být ta výjimečná, která se v sobě nevyzná, nemá štěstí a obklopuje ji tajemno.
Nebyla ani ošklivá ani krásná. Rozhodně to nebyla typická kráska. On ji měl rád. Obětavě za ní jezdil týden co týden, psal jí smsky každý večer a pořád vymýšlel, čím by ji potěšil. Nejprve to odmítala, pak byla rozpačitá. Měl ji rád. Pro něj byla bohyní, středem vesmíru. Staral by se o ni, nosil by ji na rukou, kdyby ho nechala. Nenechala. Držela si od něj odstup a čím dál tím víc ho zvětšovala. O co víc se ho snažil překlenout, o to víc ona ho zvětšovala.
Chtěla s ním přestat chodit a nevěděla jak mu to říct. A snad ani nevěděla proč. Snad jen tak z rozmaru? Nebo zase chtěla být něčím zvláštní? Kupodivu mu nezahýbala, i když se klukům od té dob, co s ním začala chodit, líbila nějak víc. Skládali ji komplimenty a jí se to líbilo, kterou holku by to nepotěšilo? Nebyla špatná, měla jen jednu vadu, kterou zkazila všechno, co snad na začátku zkazit nikdy nechtěla.
Lhala mu.
Už před pár lety se zamilovala do jednoho kluka. Nikdy mu to neřekla a trpěla pokaždé, když kolem ní prošel. Byl blízko a přece tak daleko. Milovala ho dlouho, víc než 7 let, což ovšem nevěděl nikdo. Jednoho dne zmizel navždy z jejího života. Cítila se prázdná, bylo jí smutno. Jako by nic nemělo smyslo. A pak přišel její současný přítel. Ten, pro koho znamenala všechno na světě, ten, kdo se kvůli ní vzdal své práce, jen aby za ní mohl jezdit. Kdyby chtěla, mohla s ním mít nádherný vztah. Kdyby se snad snažila víc, co bylo důvodem vzdát se veškeré snahy?
Snad se jen dělala zajímavou pro sebe, snad opravdu cítila že k sobě nepatří. Chtěla čas si to promyslet a neřekla mu co jí trápí. Byla tu a přesto dělala že není. Hledal ji a ona se víc skrývala v sobě. Každým slovem ho zraňovala a přece by stačila jediná věta, aby se k ní vrátil. Rozešla se s ním, ale řekne mu to až za půl roku. Protože co je lepší pocit než dokonale zranit nejbližší osobu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama