Schopnost lišit se

10. října 2015 v 22:50 | L Arpet |  The topic of the week
"Žáci, dnes budete psát slohovou práci na téma Schopnost odlišit se." Hlas učitele se nesl třídou, rušilo ho pouze šustění papíru cvakání propisek. "Máte na to jednu vyučovací hodinu."

Něměla žádný nápad. Vždycky dostávala dobré známky, jedničky a dvojky, ale slohové práce k smrti nenáviděla. A ještě ke všemu takovéhle téma. To že se dobře učila nebylo nijak zvláštní, všichni ve třídě byli dobří, všichni se doam učili. Nebyla oblíbená ani neoblíbená, nebyla ani originální ani neoriginální. Byla jedna ze stáda. A proto pro ni bylo těžké psát slohovou práci o něčem, co v sobě potlačila a zničila.

Hlavou jí běžely různé myšlenky. Vždycky dělala to co ostatní. Když se dobře učili, učila se taky dobře, když odešli ze školy před poslední hodinou, odešla s nimi. Byla jejich tichý stín a přesto tak toužila zapadnout. Snad kdyby všichni skákali z okna, skočila by taky...

Vzala tužku a začala psát. Psala o tom, jak přišla na tuhle školu uprostřed třeťáku. Nejdříve se s ní bavili všichni, pak se s ní nebavil nikdo. Byla pro ně nezajímavá, byla jako oni. Nepotřebovali ji, ale věděli, že za nimi půjde, protože je potřebuje. Začala si to všechno uvědomovat. Za ten rok, co tu s nimi byla se snažila být jako oni, ale každý z nich byl něčím zajímavý. Jen ona se snažila být průměrem všech, aby se jim zalíbila, aby ji konečně vzali mezi sebe.

Mimoděk psala návod, jak potlačit schopnost odlišit se. A to byl její první moment, kdy se opravdu odlišovala ode všech ostatních. Vždycky chtěla být jako oni, stejně oblíbená, módní, dokonalá... Zazvonilo na přestávku a ona stále psala. Popisovala každý detail z toho roku, situace, v nichž potalčovala sama sebe a psala kdo doopravdy je. Popisovala situace, kdy byla zesměšněńována kvůli tomu, že chtěla být jako oni, kdy jí nadávali, že podlejzá, ale nikdy jí nepomohli ani slovem.

Konečně svou práci odevzdala vyučujícímu. Ten si ji letmo prohlédl a překvapila ho závěrečná slova. "Schopnosti odlišit se jsem se musela zbavit abych dnes zjistila, že jsem to nikdy neměla dělat."

A bylo to poprvé, kdy byla její práce čtena o hodinu. Všichni seděli potichu, překvapeni tou melancholickou, smutnou prací. Věděli, že je to prada a že to tak vždy bylo, ale když to bylo nyní vysloveno, bylo to mnohem hrůzostrašnější. Začali tleskat...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 11. října 2015 v 9:43 | Reagovat

Moc se mi to líbilo, opravdu krásně píšeš. A mimochodem, moc hezký blog. Tu slečnu v pozadí, to jsi malovala ty?

2 Lolle Lolle | E-mail | Web | 11. října 2015 v 12:15 | Reagovat

Moc krásně napsané je vidět, že v tom je i srdce a to je potřeba jinak slova ztrácí smysl :-)

3 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 11. října 2015 v 18:02 | Reagovat

[1]: Děkuji. Design mi vytvořila kamarádka takže ne, slečnu jsem nemalovala, jen jsem ji tam pokud možno chtěla. A vyšlo to :)

[2]: Děkuji za chválu, až se červenám :) Snažím se psát, jakože nad tím přemýšlím, ne jenom proto, abych sem psala články :) Možná proto teď spíš píšu na téma týdne :)

4 dreamyrosie dreamyrosie | Web | 12. října 2015 v 14:16 | Reagovat

Krásné, ze života. Nikdo by se neměl snažit potlačit sebe samého, v každém je mnoho krásna a každý může něčím obohatit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama