Čas říct sbohem...svobodě

28. října 2015 v 21:23 | L Arpet |  The topic of the week
Našla si úžasného kluka. Přítele. Byl milý, pozorný, staral se o ni, cítila se s ním krásně. Byl tmavší pleti - opálený, černé vlasy a vousy. Milovala kluky - muže, kteří měli vousy. Vždy se lépe cítila se staršími a také vždy pokukovala po starších. Chodili spolu měsíc, dva, tři. Naprosto mu důvěřovala, i když o něm moc nevěděla.

Jednou ráno vstala z postele a zatočila se jí hlava. Žaludek měla jako na vodě a vajíčka k snídani, co měla tak strašně ráda, nemohla ani cítit. Zděsila se. Byla na střední, měla chvíli před maturitou - tak dva měsíce. Těhotenský test si udělala jen pro jistotu a ani ji nepřekvapilo, že jí to potvrdil. Co tomu řeknou doma. A on?

On to vzal dobře. Možná až příliš dokonale, protže ji chytil kolem pasu a zvedl ji do náruče. Skoro jásal. Hladil jí břicho, líbal ho... Přesvědčoval ji, že nemusí mít ani maturitu, natož vysokou školu, že ji bude mít rád a vezme si ji. Říkal jí to už dřív, ale ona si vymínila minimálně maturitu. Trpěl jí to, i když se překonával. Ale až si ji odveze...

Rodina to vzala o poznání hůř. Sice dřív tvrdili, že potrat je vražda, ale když se dozvěděli, že otec budoucího dítěte pochází z Arábie, změnili názor. Vzdorovala jim. Chtěla si to dítě nechat. Vyhlídka, že by nemusea na vejšku byla pro ni lákavá. A taky se už smířila za těch pár dnů, než jim to řekla, že bude mít dítě a těšila se na něj.

Začaly přípravy na svatbu. V její zemi neměli kde bydlet, protože on se sem přijel podívat a trvalou práci a byt měl ve své zemi. Dohodli se na civilním sňatku, který se konal po úspěšně složené maturitě. Nikdo kromě rodiny nepoznal, že je těhotná. Měla krásné bílé šaty a svatební den se celkově vydařil. Byla to malá svatba. Nejbližší rodina a pár přátel.

Ještě měsíc zůstali u ní. Pak ale prohlásil, že je na čase podívat se do jeho země, že ji chce představit své rodině. Jako svatební dar dostali auto, takže naložii věci do auta a vyrazili. Cestou ji poučoval o zvycích v jeho zemi. Začínala se trochu bát. Byl hodný a cekem i pokrokový, ale pořád to byl Arab a jeli do hodně arabské rodiny.

Dojeli na místo, ubytovali se. Ukázal jí svůj byt. Její břicho bylo mírně zvětšené a tak všechny věci vynosil sám. Ona uvařila večeři. Společně prožili vášnivou noc a usínali nad ránem. A ačkoliv ji velice miloval, ráno ji přivítal do nového dne větou:
"Je čas říct sbohem svobodě."
A začal ji vysvětlovat arabská pravidla, prtože nechtěl riskovat, že se před svou rodinou znemožní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. října 2015 v 0:35 | Reagovat

Pokrokový Arab, ocitli jsme se v pohádce! :)

2 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 29. října 2015 v 17:10 | Reagovat

[1]:Ano, nechtěla jsem tentokrát psát špatný konec, ale přemýšlela jsem nad horším příběhem...

3 Beatricia Beatricia | Web | 29. října 2015 v 18:29 | Reagovat

Pojala jsi to téma moc hezky a pozitivně. Já, ve své skepsi k tomu etniku, bych to dokončila takto: A také tě musím seznámit s mými dvěma manželkami. O_O  [:tired:]  :D

4 dreamyrosie dreamyrosie | Web | 7. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

Taky mě překvapil tentokrát pozitivní konec, ale jinak, jako vždy, krásně napsáno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama