Dobrovolná oběť II

17. září 2015 v 19:31 | L Arpet |  Stories
Přišel ke mě, odvedl si mě mezi stromy a přitisknul si mě k sobě. Byl z toho takový rituál. Hladil mě po vlasech a kdyby nás někdo pozoroval, působili bychom jako zamilovaný pár. Nebyli jsme si lhostejní a já ho začínala mít víc a víc ráda, skoro jsem ho chtěla vnímat jako přítele. A dost možná, že i on by chtěl, aby bylo mezi náma něco víc. Ale nikdy se tak nestalo, většinou jsem hned odcházela domů nebo jsme si povídali. U něj doma jsem převážně spala a polykala tabletky na doplnění krve. Opřel si mě o strom, něžně se na mě díval, pak se sklonil a zakousnul se. Už jsem byl zvyklá, místo, do kterého se hodlal zakousnout potřel vždy mastí na znecitlivění a tak jsem skoro nic necítila. Byla to vždy půlminuta, kdy jsme si byli blízko - jako milenci, kdy jsme se stávali jedním tělem. Pak to skončilo, odvedl mě domů, vždy jsem pak byla dost unavená.

Probudila jsem se. Došlo mi, že se mi "poslední krmení" jen zdálo, to poslední ve skutečnosti bylo dost nevšední. Rozhlížela jsem se kolem a pak jsem si uvědomila, že nejsem u něj. Ale kde to jsem? na sobě mám jeho tričko a přece není u mě. Další podivnost. Vždycky, když jsem se probouzela, tak u mě byl. Odvedl mě na snídani nebo mi ji rovnou přinesl do postele. Dneska jsem se probudila sama, v obrovské posteli a v pokoji s prosklenou stěnou a nádherným výhedem na hory. Jaktože jsme v horách? napadlo mě. Jak jsme se sem dostali? Vždyť jsme před pár hodinami byli 200 km daleko.... Budu se na to muset později zeptat. Na stolku mi ležel dopis, vedle něj řetízek s drobným přívěskem. Kapičkou krve, ve které bylo vyryto jeho jméno. Přečetla jsem si pár milých řádků, ve kerých se mi olouval, a že mi vše ještě vysvětlí. Napsal mi sem také pár úkolů, které mám udělat. Vesměs byly jednoduché nebo zněly příjemně. Tak například: 1) dej si něco k snídani a k obědu - vše najdeš v kuchyňském koutě. 2) vyber si vhodné oblečení na sebe a prozkoumej zbytek. Dneska později večer budeme mít návštěvu, tak abys byla hezky oblečená - záleží mi na tom. 3) prohlédni si tu část baráku, kterou jsem ti zde popsal a nechal od ní klíče. Je to část, kde budeš bydlet, můžeš si to rovnou přizpůsobit svému vkusu. 4) neboj, k večeři se vrátím. Kdyby něco, zazvoň na zvonek, přijde služebná. 5) tvůj mobil mám u sebe, nehledej ho.

Nevěděla jsem, co dělat. Takhle se nikdy nechoval, vždycky jsme se spolu domlouvali. Byla jsem moc zvědavá na jeho vysvětlení. A hlavně na tu návštěvu. Chvíli jsem přemýšlela, když se ozval můj žaludek a já se vydala hledat jídelní kout. Našla jsem ho celkem snadno, byl v podstatě vedle ložnice, ve které jsem se probudila. Prohlížení místností netrvalo zas až tak dlouho, byly zde i klíče, které nikam nepasovaly. Neustále jsem pokukovala po zvonku na nočním stole, na jednu stranu mě lákalo zazvonit na něj, na druhou stranu jsem se bála. Také jsem byla nervózní z toho, že nemám u sebe mobil. Vrhla jsem se tedy ke skříni, kde jsem tušila, že budou šaty. Tušila jsem správně, šaty zde sice byly, ale vyratily mi dech. Slovem šaty totiž byly myšleny velice nákladné večerní róby. Vlastně, všechno,kde jsem se pohybovala, působilo velice draze a luxusně. Teď už jsem věděla, že se bez služebné neobejdu. Pomalu a váhavě jsem zazvonila. V podstatě jsem ještě nedozvonila a oběvila se služebná. Mohlo jí být kolem čtyřiceti. Představila se jako chůva svého pána a mého Lovce. Odkud sakra ví, že mu říkám Lovec? Spolu jsme pak vyřazovaly šaty, které mi neslušely nebo nebyly. Nevím proč ale vyřadily jsme jen asi čtvery šaty z dvaceti?? Zvláštní. Neustále mi vyprávěla o životě Lovce, o jeho rodičích, o jeho rodině. Zkoušela jsem si poslední šaty. Nebyly z nejhezčích, ale byly pohodlné, jednoduché a slušely mi. Celá jsem ztuhla. Poslední slova byla totiž pronesena nahlas a ani jedna z nás je nepronesla. Pomalu jsem se otočila a sptřila postavu za oknem na balkoně. Pak jsem s sebou trhla a lekla se chůvy, která se z poza mě vyřítila a než zavřela okenice a zatáhla závěsy, muž byl pryč.

Tohle se nemělo stát, pán bude zuřit. Ale musiš mu to říct, je to životně důležité. Ostatně, za chvíli se objeví. Já vás pak doprovodím do jídelny, kde se setkáte...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 17. září 2015 v 19:48 | Reagovat

Lets make a deal, já nebudu číst nic tvého a nepolezu sem a ty nebudeš číst ten můj.

2 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 17. září 2015 v 20:12 | Reagovat

[1]: Ne, dívala jsem se na grafiku. Jestli chceš, věř mi, jestli ne, nevěř mi. Jediný, co jsem udělala, tak že jsem se koukla na odsazení odstavců a uvodní stránku jsem jen tak prorolovala dolů a nahou. Vážně jsem nic nečetla!!! A souhlasím, já nebudu lízt k tobě a ty ke mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama